5. místo
Po čtrnáctidenní pauze jsme vyjeli na tradiční noční soutěž v Lužnici, která je nazvána „O pohár kempu Lužnice“. Útok byl koncipován na 2B široké hadice s nástřikovými terči. Tato akce ale nepatří mezi naše oblíbené, a proto se pro nás stává nucenou zastávkou ve Velké Ceně Třeboňska.
Paradoxně, se nám zde ale v posledních letech docela daří. A ani tento rok tomu nebylo jinak! Vystylováni světélkujícími tkaničkami a podsvícenou mašinou jsme se postavili na čáru. Za bouřlivého povzbuzování fanoušků jsme s výstřelem odstartovali. Menší podklouznutí s pádem v podání levého proudaře se obešlo bez zranění a útok mohl pokračovat. Tentokrát byl bez problémů proveden i rozdělovač. Škoda jen miniaturního prostřiku pravého proudu, který nás odsunul z medailových pozic. S výsledným časem 24,83s jsme obsadili 5. místo. Za umístění jsme obdrželi 11 bodů do průběžného pořadí VCT.
Výkony na předních pozicích byly vyrovnané. Pět mužstev se z celkového počtu dvacet pět dokázalo vměstnat do jedné sekundy. Někdo doháněl čas během, někdo na terčích. A tak se opět ukázalo, jak jsou ošemetné nástřikové terče. Zkrátka, kdo nastříkat neumí, anebo „nemá den“, nemá ani šanci uspět.
Jak jsem již na začátku předeslal, tato akce nepatří mezi naše oblíbené. Je to hned z několika důvodů. Nebudu se rozepisovat o předešlých ročnících, které byly snad ještě mizernější než letošní, a pokusím se nesrovnávat s nimi.
Na organizaci bylo jasně vidět, že se nejedná o klasickou hasičskou soutěž pořádanou sousedními SDH. Jedná se o podnikatelskou akci, kde nejdůležitější je řádně utržit, což je bohužel patrné i na výherních cenách necenách. Nechápu, proč týmy, ikdyž se jim tentokrát sice nezadařilo, nedostanou alespoň diplom za účast na soutěži. Zvláště, pokud se jedná o SDH, která přijela z padesátikilometrové vzdálenosti. Přijde mi to nefér. Nakonec z akce, na které se sešlo 25 mužstev a 13 ženstev, si odnáší vítězové celkem jednoho kance, šest dortů, pár lahví a šest hliněných váziček. Ano, v soutěži „O pohár kempu Lužnice“. Také při vyhlašování výsledků dávali někteří jedinci najevo nesouhlas pískáním a hlasitým povykem.
Další kapitolou je soutěžní dráha. Začnu pěkně od začátku. V dráze od startu k platu jsem našel dvě ohniště. Samozřejmě, že to by nevadilo, pokud by byla alespoň částečně odklizena, což ale nebyla. Z mých zkušeností lze v ohništi nalézt zrezivělé hřebíky i skleněné střepy. To by na trati z důvodu bezpečnosti rozhodně být nemělo. Okolo plata byly položeny panely, ale tak nešikovně, že svoji funkci téměř neplnili. Byly totiž umístěny především pod platem, okolo plata přesahovaly cca 40 cm. V nejproblematičtějším rohu navíc panel chyběl úplně, takže béčkař běžel do prudké zatáčky po promáčené neposečené trávě. Podklouzl-li, dopadl na panel, jak se několikrát v obou kategoriích stalo. Místo kluzkého lina mezi základnou a kádí, by bylo také vhodnější položit starý koberec. Po odběhnutí směrem k terčům jeden proudař běžel čerstvě navezenou hlínou (poté bahnem), která tak alespoň symbolizovala snahu o úpravu trati, a druhý musel běžet skrz štěrkový povrch. Ano, výhoda zůstala pro rozdělovač, který si mohl vybrat mezi bezbolestnou špínou nebo čistými odřeninami. Jak to tak bývá, proudaři nakonec zaklekli do vody. Kdyby pořadatelé jezdili i na další hasičské soutěže, věděli by, jak na to. I přesto, že trať nebyla dobře nachystána, jsem nezaregistroval větší zranění.
Nejsem si jist, zda pořadatelé zvládali občerstvení. Fronty na pivo a nealko většinou čítaly až 20 lidí. Samozřejmě se jedná o akci větších rozměrů, na kterou kemp nebývá vždy připraven, ale nebyl by snad problém se na akci více připravit a Alču s Barčou doplnit o další dvě sličné barmanky. Čekací doba na pití tak přesáhla mnohdy i čtvrthodiny a docházelo k předbíhání a nedobré náladě.
Gratulujeme SDH Zaliny v mužské a SDH Suchdol nad Lužnicí v ženské kategorii za první místa.
Soutěžní sestava: Petr Vlček, Jan Zahradník st., Radim Kovařík, Jiří Řimnáč ml., Václav Chlapec, Lubomír Konárek, Jan Zahradník ml.
Výsledky soutěže a průběžné pořadí VCT najdete -ZDE-