Foto: Kristýna Svobodová
Je za námi vyhlášení Velké ceny Třeboňska a s tím přichází hodnocení akce a vlastně i celého ročníku ligy. Tato akce měla vést k tomu, abychom tento ročník uzavřeli, pobavili se nad úspěchy i neúspěchy, posílili kamarádské vztahy a také se možná zamysleli nad budoucností a zlepšováním nadcházejícího ročníku. Doufám, že většina z nás si akci užila a poděkovala tím všem, kteří pomáhali s organizací. Tak by to asi mělo být, ale zatím se mi zdá, že převládají negativní pocity z celé akce. Je pravdou, že se vyskytlo několik nedostatků a do příštích ročníků je co zlepšovat. Nechci se ale přidávat k těm co jen haní a dávají najevo svoji nevoli k práci ostatních, aniž by se aktivněji sami zapojili a přišli s lepšími nápady.
Organizátoři vyhlášení se úkolu zhostili zodpovědně. Možná mohli mít více věcí připravených předem, ale to byla nutná spolupráce nás všech na vyšší úrovni. Mám namysli věšení dresů nad hlavami hostů v průběhu akce a poté jejich sundavání opět v průběhu akce. Ač nebylo mnoho prostoru v sále, snad se všichni poskládali. Možná by se našlo i vhodnější místo na pořádání sešlostí takového rozměru, ale naopak vítám každoroční výměnu místa konání napříč organizátory soutěží VCT.
Akce začala tradičními proslovy, povinným poděkováním sponzorům, rozhodčím a dalším. Za nedlouho byl program trochu poupraven a byl promítán sestřih, který byl vytvořen z většinou amatérských záběrů na telefon, což je škoda. Nutno říci, že se rozmohlo i natáčení celých soutěží na pevnou kameru v režii pořadatelů. A to také bylo na kvalitě záběrů znát. Také je asi škoda, že bylo video tak krátké. Pro příště bych navrhnul například průřez všemi soutěžemi s popisky týmů, místa a daty. Nebo zařadit do klipu více fotek, kterých je od našich věrných fotografů mraky. Také se mi zdálo, že zastoupení týmů v klipu bylo nevyvážené, ale to je samozřejmě dáno dodaným materiálem od nás. Jinak bylo video celkem povedené, zvolená muzika mu dávala správný drive.
Po ztlumení projektoru, který bohužel svítil mnoha lidem přímo do očí, se pokračovalo v podobném duchu proslovů a děkování. Možná za to mohla vyhrocená povolební atmosféra, ale publikum skutečně nedoceňovali práci ostatních. Navrhoval bych stanovit program po vzoru plesů a dalších akcí. Zahájení v 19 hodin, ve 20 hodin poděkování sponzorům, ve 21 hodin vyhlášení vítězů, od půl desáté volná zábava do ranních hodin. Věřím, že s přestávkami na občerstvení je to možné zvládnout a nenarušovat dění na podiu. Vyhlášení vítězů bylo klasické a nemám proti němu výhrady, samotné oslavy vítězů jsou různé, ale alespoň jsou vidět emoce podobně jako na soutěžích. Mnoho z Vás se podivovalo nad výsledky zvoleného All star týmů. Podivovalo je asi slabé slovo, protože mnozí si servítky nebrali, ale hlavně až posléze v diskuzi na facebooku. Jak konstruktivní. Tyto ohlasy jsem vůbec nepochopil. Nechápu, proč se to bralo tak vážně. Nezvolení snad cítili křivdu nebo co. Od počátku tohoto nápadu se jednalo především o zpestření akce, který měl jen epizodní úlohu. Ano, pravděpodobně nebyl zvolen dobrý způsob získání a vyhodnocení výsledků. Pravděpodobně se jednalo o nápad, který přišel až ke konci ligy. Nechápu ale reakce tipu: „Co dělají v All stars týmu takový lemplové“ atd. Asi by bylo lepší, kdyby každý hlasoval na lístku, kde by bylo uvedeno jeho jméno, zvolené hvězdy. A poté sečtení hlasů. Zásah zástupců rady VCT v podobě „druhého kola“ mi nepřijde šťastný. Měli hlasovat jako ostatní.
Party se nesla snad v pozitivnějším duchu. Zaplnil se parket, hrálo se na přání, piva byl dostatek, kořalek snad také.
Chtěl bych ještě podat návrh do budoucna. Možná jste si všimli, že jsem ještě nepoužil slovo „slavnostní vyhlášení“, o které se mělo jednat, protože se mi slavnostní vůbec nezdálo. Zachraňovalo to několik pánů v uniformě a více dam v šatech nebo v sukních. Myslím, že by nebylo od věci upustit od dresscodu v podobě dresů a zvolit nějakou slavnostnější formu úboru. Mnoho z nás se v tom dresu koupe v kádích, špiní se při útoku v bahně a tak podobně. Na dresech je to vidět. Myslím, že stačí vystavené dresy na zdech kolem sálu. Pro pány není nic těžkého na tom obléci si košili, neformální sako a slušné boty. Zdálo se mi, že mnoho žen se ani do dresů převléci nechtělo. Dresy kolikrát ani nelichotí postavě a v kombinaci k sukni nebo kalhotám, by asi ve většině případů nevypadaly tak pěkně, jako například šaty. Do očí bil rozdíl mezi muži jen v džínách a dresu a ženami oděných, tak jak jim jejich smysly napovídají. Snad se dokážeme poznat i bez rozlišováků ne?
Už zmíněné ohlasy na akci se týkali i obdržených cen. Ano, možná nebyli výjimečně. Ale celková částka od našeho hlavního sponzora nebyla nízká. Z peněz byly pořízeny poháry, plakety a další ceny. Každý z nás může pomoci zlepšení cen tím, že sežene další sponzory. Požární sport není zatím pro sponzoring tak lukrativní, aby se skutečně širší spolupráce firmám vyplatila. Tím, že zvyšujeme úroveň soutěží, výkonů, doprovodných akcí zvyšujeme i atraktivitu pro sponzory. Proto našim dosavadním sponzorům musíme poděkovat, že jsou ochotní s námi spolupracovat a pomáhají nám.
Jak se z mnoha stran také ozývá, neděláme tento sport pro získávání nějakých hodnotných cen, spíše symbolických, které nám to jednou třeba připomenou. Možná to připomenou i mladším zájemcům o tento sport a ti budou mít potom na co navazovat. Taková je hodnota pravých ocenění.
Dalšímu ročníku VCT a nám všem, bych chtěl popřát více pozitivních emocí na soutěžích i mimo ně. Více empatie a úcty k práci ostatních. Více slušnosti a odvahu řešit problémy férově při osobních setkání, například na radách VCT. Více nasazení a zájmu pro požární sport.
A přes všechny špatné dojmy, naše Velká cena Třeboňska jde rok od roku nahoru díky našemu společnému snažení. Těšme se na ještě lepší příští ročník!
Fotky od Kristýny Svobodové najdete ZDE.